Jsou Romové diskriminováni na pracovním trhu?
Studenti a studentky Střední odborné školy pedagogické a gymnázia Evropská na Praze 6 se rozhodli zabývat otázkou, zda Romové čelí rasismu a diskriminaci v zaměstnání a jaký dopad to může mít na jejich životy. Tento výzkum je součástí projektu Multikulturního centra Praha Příběhy těch, co museli jít, který učí studenty středních škol o historii migrace menšinových skupin obyvatel na území dnešní České republiky a s tím souvisejícími tématech, kterými jsou například sociálně vyloučené lokality, předsudečné chování či xenofobie. Studentský tým zaujalo téma diskriminace: Jak a kde se projevuje? Jaké důvody lidé k rasismu a diskriminaci mají a jak se cítí ti, kteří ji pociťují?
Jelikož se samotný projekt nejvíce dotýká historie Romů a jejich mnohdy nedobrovolného přesunu do sociálně vyloučených lokalit, výzkumný tým z gymnázia Evropská si za terén vybral město Litvínov. Zde studenti mluvili se zástupcem zaměstnavatelů a třemi romskými respondenty, kteří diskriminaci na pracovišti zažili. Kontakty na ně jim zprostředkoval sociální pracovník Ondřej, který v lokalitě dlouhodobě působí a kromě jiného pomáhá svým klientům vhodné zaměstnání hledat.
„Jediná možnost je z té práce odejít“
Z výpovědí respondentů vyplývá, že i když jsou do práce přijati, pracují za velmi nepříznivých podmínek. Dva muži a jedna žena středního věku nezávisle na sobě popisovali několik shodných motivů, se kterými se v zaměstnání setkali: šikanu a projevy rasismu na pracovišti, odmítání, přetěžování či nadměrnou kontrolu: „často mluvili o tom, že je na pracovních místech nepřijímá komunita, je tam častá šikana a pomluvy a jediná možnost je z té práce odejít, protože se tam cítí hrozně. Potom zase skončí bez práce a musí si hledat novou“, popisuje studentka Bára. Student Jakub dále popisuje další silný zážitek, který mu utkvěl v hlavě: „Měl jsem takový moment, kdy náš respondent, pracující Rom, zmiňoval svoji zkušenost z práce v nemocničním zařízení, kde pracuje jako sanitář a má k tomu všechny podklady. Ale na pracovišti se k němu jeho spolupracovníci chovali nepříjemně, nadřízení mu nevycházeli vstříc. Například byl nemocný a jeho nadřízená ho donutila přijít podepsat papír, který mohl počkat až do doby, kdy bude zdravý. Přišlo mi, že se k němu chovali nehumánně.“ Studentka Nikola popisuje další příběh jednoho z respondentů: „Ten pán se šel zeptat na pracovní místo, a když tam přišel, bylo mu řečeno, že už mají plno. Cestou zpátky potkal dalšího člověka, člena majority, a rovnou mu říkal, ať už nechodí, že mají plno. On to stejně zkusil a přijali ho.“
Z vyprávění respondentů je patrné, že je pro ně velmi obtížné sehnat práci a i když si jí seženou, není lehké v ní vydržet. Nezaměstnanost pak negativně ovlivňuje i další faktory v jejich životech: chudobu, kvalitu bydlení či nízkou kvalifikaci. Kromě toho se neustálé odmítání či špatné pracovní prostředí promítá i do jejich psychiky, cítí se frustrovaní, bezmocní a plní nedůvěry v sebe, vlastní budoucnost i ve společenský systém. „Překvapilo mě to, jak dobře to zvládají, jak se nedají, stále mají naději a stále se snaží“, popisuje své dojmy student Michal.
Je to o systému
Popsané zkušenosti třech Romů, se kterými studenti mluvili, se neshodují se zaměstnavatelem panem Alešem, který se věnuje aktivní politice zaměstnanosti a zprostředkovává lidem práci: „Trh je úplně vyprahlý, o tom svědčí i množství cizinců – dělníci jsou vyluxovaní“. Zároveň dodává, že známá domněnka, že Romové nepracují, neplatí. Mnoho Romů (ale nejen jich) se o práci neuchází, protože mají exekuce, kvůli kterým by přišli o velkou část mzdy, proto preferují práci načerno. V současném nastavení systému je na tom zaměstnanec s exekucemi finančně hůř, než člověk pobírající sociální dávky. Právě nastavení systému je problém, na který studenti často naráželi: „Docela mě zaskočilo, jak ti lidé byli smutní, že jim tenhle systém nepomáhá a nemůžou se dostat ze situace, ve které jsou. Bylo z nich cítit, jak je jim to hrozně líto. Odnesli jsme si z toho, že diskriminace tady existuje, i když z pohledu mojí skupiny nebo generace to není téma, co by se řešilo každý den. Takových příběhů existuje hodně a je to téma, které by stálo za to víc řešit.“
Podcast, ve kterém studentský tým hovoří o projektu
Ilustrace k projektu vytvořil Tadeáš Polák.
Tento článek vznikl v rámci projektu „Příběhy těch, co museli jít“ (reg. číslo projektu CZ.07.4.68/0.0/0.0/19_068/0001446), který byl podpořen Operačním programem Praha – pól růstu České republiky, který se spolufinancován strukturálními a investičními fondy Evropské Unie.
