„Co je to vlastně rasismus?“ Uvažovali studenti a studentky Pražského humanitního gymnázia
Studenti a studentky na začátku projektu absolvovali pět workshopů, jejichž tématem byla historie migrace na území dnešní České republiky v posledních sto letech. Tato setkání, při kterých studovali dobové materiály a diskutovali nad souvisejícími otázkami, měla dvě hlavní tematické linky. Měla jednak ukázat, že migrace obyvatel není novým fenoménem současné doby, ale něčím, co se dělo vždy a vždy se dít bude, proměňují se pouze specifické okolnosti a podmínky. Druhou linkou, která byla v rámci projektu rozvíjena, byla snaha o přiblížení a pochopení specifické sociální a ekonomické situace v pohraničních oblastech České republiky, tedy v bývalých Sudetech. Spolupráce mezi Pražským humanitním gymnáziem a MKC byla bohužel zásadně ovlivněna pandemií covid-19, prostor pro společné setkání byl tedy bohužel omezen, i tak byla setkání podnětná.
Potíže s definováním rasismu
Na workshopy, které studenty a studentky seznámily s širokou oblastí, které se projekt věnuje, pak navázalo hledání vlastního výzkumného tématu. Třída projevila zájem o zaměření na otázku rasismu a jeho různých forem a projevů. První fáze byla tedy věnována diskusím o tom, co to vlastně rasismus je. Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Studenti a studentky se postupně seznamovali s různými definicemi pojmu, které vychází jak ze zákona, tak z prací sociálních vědců a vědkyň. Řeč byla jednak o různých podobách jako je třeba individuální, strukturální nebo environmentální rasismus, ale i rozdílech mezi rasismem explicitním a implicitním.
Tyto teoretické poznatky pak dále konfrontovali v debatě nad konkrétními společenskými situacemi. Od velmi jednoznačných historických příkladů, jako je například rasová segregace v USA v minulém století se dále dostávali k otázkám reprezentace různých skupin v médiích nebo v popkultuře. Značný prostor byl věnován také debatě o vnímání lidí ze států východní Evropy v geograficky západnějších zemích, a to především v kontextu anti-polských nálad v Británii, zdůrazněných referendem o Brexitu. Ukazovalo se, že termín rasismu studenti a studentky vnímají převážně ve spojení s konceptem “rasy”, tedy domnělými biologickými rozdíly mezi lidmi a diskriminace na základě státního původu by měla být podle nich kategorizována v jiných pojmech. Třída se shodovala, že například rusofobii by neoznačili za projev rasismu, ale pouze jako projev určitých předsudků. Naše setkávání se konala jen několik dní po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, bylo brzy zřejmé, že se naše výzkumné otázky budou týkat toho, jak tyto události ovlivnily atmosféru v české společnosti.
Změnil se pohled Čechů na lidi z Ukrajiny a z Ruska?
Studenti a studentky se vydali za svými spolužáky, ale také za náhodnými kolemjdoucími na ulici a požádali je, aby jim na kameru odpověděli na dvě otázky: Změnil se v nedávné době pohled české společnosti na lidi z Ukrajiny? Změnil se pohled na lidi z Ruska? Získané odpovědi byly velice různé a dobře tak ukazují na pluralitu veřejných postojů. Ta souvisí také se skutečností, že jednotlivá videa byla pořízena v rozmezí dvou měsíců a zachycují tedy také proměnu postojů v čase.
Jednou z tezí, které byly v rámci diskusí naformulovány byl předpoklad, že lidé z Ukrajiny, kteří byli českou společnosti často vnímání především jako levná pracovní síla, v očích lidí stoupnou díky svému nasazení ve válce a bude s tím souviset také solidarita k lidem, kteří před válkou prchají. Tento předpoklad se však zcela nepotvrdil. Mnoho dotázaných zmiňuje, že ve svém okolí zaznamenali obavy, že lidé přicházející z Ukrajiny budou odčerpávat zdroje místních lidí. Dotazovaní si však všímají také existující solidarity, kterou si vysvětlují mimo jiné i odkazem na historickou paměť spojenou s rokem 1968. V jedné z odpovědí zaznívá také názor, že lidé jsou s Ukrajinci solidární, jelikož jsou to „Slované jako my“. Na tomto místě by bylo jistě zajímavé navázat dalším výzkumem, který by se zaměřil na otázku, proč daný argument nebývá používán v souvislosti s lidmi pocházejícími z Ruska. V tomto ohledu respondenti vesměs odpovídají, že si nevšimli zásadní proměny postojů k lidem z Ruska, kteří žijí na území České republiky. Zaznívají však také apely na nutnost rozlišovat mezi obyvateli státu a jeho vládou a neaplikovat na to princip kolektivní viny.
Z velice krátkého průzkumu veřejného mínění studenti především zjistili, že ve společnosti nepanuje jednotný názor. Názory se mohou různit na základě konkrétních charakteristik daného člověka, proměňují se však také v čase, v závislosti na společenské a politické situaci a proto je nutné ji nadále sledovat.
Kromě výsledků, které výzkumnému týmu průzkum přinesl, byl pro studenty a studentky hodnotný také samotný proces výzkumu, který spočíval již v samotné diskusi a dohodě nad hlavním výzkumným tématem, pokračoval k vytyčení výzkumných otázek a nahlédnutí do toho, jak se provádí průzkum veřejného mínění, které výzkumný tým následně realizoval. Celý projekt končil analýzou získaných dat a jejich ztvárněním do krátkého videa. Ačkoli se studentský průzkum nemůže rovnat velkým sociologickým analýzám veřejného mínění, snažili jsme se, aby byl pro studenty a studentky nahlédnutím do výzkumné práce a pochopením, že lidé mají pluralitní a často proměnlivé názory, které jsou ovlivňovány dalšími různorodými vlivy. Takový pohled na společnost může také vést k větší vzájemné toleranci i potlačení xenofobních či rasistických projevů mezi lidmi.
Závěrečné video žáků není z důvodu GDPR volně dostupné.
Tento článek vznikl v rámci projektu „Příběhy těch, co museli jít“ (reg. číslo projektu CZ.07.4.68/0.0/0.0/19_068/0001446), který byl podpořen Operačním programem Praha – pól růstu České republiky, který se spolufinancován strukturálními a investičními fondy Evropské Unie.
